Přejít na hlavní navigaci Přejít na změnu jazyku Přejít na vyhledávání


Daniel Prokop

sociolog >>

Absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde v současnosti pracuje jako výzkumník. V letech 2009–2018 působil v agentuře Median a od roku 2019 vede vlastní výzkumnou organizaci PAQ Research. Dříve se věnoval průzkumům veřejného mínění, aktuálně se zaměřuje na témata chudoby a sociální nerovnosti v české společnosti. Je autorem knihy Slepé skvrny a pravidelně vystupuje v českých médiích.

__

Krize ukázala slabá místa naší společnosti, která sdílíme s řadou dalších postkomunistických států. Zradila nás nedůvěra institucí k lidem a nedůvěra lidí k institucím. Nedůvěřivý a šetřivý stát nedokázal ani řádně zvýšit nemocenskou, aby se lidé nebáli chodit do karantén a očkovat. A nedůvěra lidí k institucím je hlavním zdrojem nízké proočkovanosti a nefunkčnosti některých proticovidových opatření. Stát v této atmosféře nedokázal vynucovat smysluplná nařízení, a proto musí spoléhat na ta, která jdou udělat jednoduše – jako dlouhé zavření škol – jakkoli jsou nejnákladnější.

Zradila nás myslím i kombinace individualismu a přivyklosti silnému státu – pocit, že společnost nemá jedinci co diktovat a omezovat jeho svobodu, ale zároveň je samozřejmé, že ve veřejném zdravotnictví nesou náklady vašeho rizikového chování ostatní lidé. Epidemie je sociální problém – šíření viru závisí na chování lidí, jejich motivací k testování a očkování, rozšíření vícegeneračních domácností, kde se senioři stýkají s mladými, struktuře ekonomiky, která v Česku neumožňuje práci z domova atd. V takřka výhradním zaměření na medicínské aspekty a dopady epidemie jsme tyto věci přehlíželi.

Myslím, že jsme se moc nezměnili, ale snad jsme se o sobě něco naučili a změnit se dokážeme.