Přejít na hlavní navigaci Přejít na změnu jazyku Přejít na vyhledávání


Eugenie Číhalová

členka Rady vlády pro národnostní menšiny

––

Po zdravotnické škole studovala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kvůli srpnovým událostem v roce 1968 studium nemohla dokončit. Nastoupila jako laborantka v Ústavu klinické a experimentální chirurgie (později transformovaném na Institut klinické a experimentální medicíny – IKEM), kde pracuje dosud, již 53 let. Její otec pocházel z Ruska, maminka byla Češka. Příběh rodiny s kozáckými kořeny je zachycen i v databázi Paměti národa. Patří mezi zakládající členy výboru Oni byli první, působí ve spolku Ruská tradice, který se věnuje historii ruské emigrace, a podílí se na vydávání žurnálu Ruské slovo. Je členkou Rady vlády pro národnostní menšiny jako zástupce ruské menšiny v Česku.

Vzhledem ke svým názorům proti současnému režimu v Rusku často čelí útokům ze strany prokremelsky naladěných médií a skupin.

––

Solidarita a sounáležitost pohledem Eugenie Číhalové:

Mám-li se vyjádřit k tématu konference „Sounáležitost a solidarita“ musím začít návratem k rodině, ve které nacházím výchozí bod tématu. Rodina je tou institucí, ve které se tyto pojmy rodí, přijímají a vzájemně se sdílí a šíří dále. Všechny pozitivní hodnoty, které lidstvo vygenerovalo, vznikaly právě v ní, a šířily se jejich předáváním, a to buď jejich přijímáním, či jejich odmítáním. Jistota stálosti těchto hodnot formuluje generace, jakmile dojde ke ztrátě jistot, ztrácí se i hodnoty, nepředvídatelné změny se projeví i ve ztrátě kontinuity sounáležitosti, vzrůstá agresivita, vulgarita v komunikaci, či naprostá ztráta vzájemné komunikace, a to nejenom v rodině, ale i v široké společnosti.

Solidaritu můžeme vysledovat u všech živých bytostí, člověk v tomto smyslu netvoří výjimku. A já bych ji vůbec nespojovala s charakterem člověka, kde bychom ji často marně hledali, a totéž bych řekla i o vzájemné sounáležitosti.

Tyto vlastnosti nám nejsou dány, získáváme je výchovou, příkladem, a ne všichni jsou ochotni je přijímat. Záleží opět jenom na přístupu k těm, se kterými bychom je chtěli sdílet.