členka Rady vlády pro národnostní menšiny
––
Po zdravotnické škole studovala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kvůli srpnovým událostem v roce 1968 studium nemohla dokončit. Nastoupila jako laborantka v Ústavu klinické a experimentální chirurgie (později transformovaném na Institut klinické a experimentální medicíny – IKEM), kde pracuje dosud, již 53 let. Její otec pocházel z Ruska, maminka byla Češka. Příběh rodiny s kozáckými kořeny je zachycen i v databázi Paměti národa. Patří mezi zakládající členy výboru Oni byli první, působí ve spolku Ruská tradice, který se věnuje historii ruské emigrace, a podílí se na vydávání žurnálu Ruské slovo. Je členkou Rady vlády pro národnostní menšiny jako zástupce ruské menšiny v Česku.
Vzhledem ke svým názorům proti současnému režimu v Rusku často čelí útokům ze strany prokremelsky naladěných médií a skupin.
––
Mám-li se vyjádřit k tématu konference „Sounáležitost a solidarita“ musím začít návratem k rodině, ve které nacházím výchozí bod tématu. Rodina je tou institucí, ve které se tyto pojmy rodí, přijímají a vzájemně se sdílí a šíří dále. Všechny pozitivní hodnoty, které lidstvo vygenerovalo, vznikaly právě v ní, a šířily se jejich předáváním, a to buď jejich přijímáním, či jejich odmítáním. Jistota stálosti těchto hodnot formuluje generace, jakmile dojde ke ztrátě jistot, ztrácí se i hodnoty, nepředvídatelné změny se projeví i ve ztrátě kontinuity sounáležitosti, vzrůstá agresivita, vulgarita v komunikaci, či naprostá ztráta vzájemné komunikace, a to nejenom v rodině, ale i v široké společnosti.
Solidaritu můžeme vysledovat u všech živých bytostí, člověk v tomto smyslu netvoří výjimku. A já bych ji vůbec nespojovala s charakterem člověka, kde bychom ji často marně hledali, a totéž bych řekla i o vzájemné sounáležitosti.
Tyto vlastnosti nám nejsou dány, získáváme je výchovou, příkladem, a ne všichni jsou ochotni je přijímat. Záleží opět jenom na přístupu k těm, se kterými bychom je chtěli sdílet.