Přejít na hlavní navigaci Přejít na změnu jazyku Přejít na vyhledávání


Helena Válková

bývalá ministryně spravedlnosti, zmocněnkyně vlády pro lidská práva >>

Vystudovala trestní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je profesorkou práva a dlouhodobě působila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se podílela na vzniku nové katedry sociální práce. V letech 1998–2011 vedla katedru trestního práva na Fakultě právnické ZČU v Plzni. Dlouhodobě se věnuje oblasti trestního práva, je autorkou i spoluautorkou mnoha publikací o kriminologii. Od roku 2013 dosud je poslankyní Parlamentu ČR. V letech 2014­–2015 byla ministryní spravedlnosti ČR. Od roku 2019 působí jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva.

__

Domnívám se, že politik, jako každý jiný smrtelník, je vědomě i nevědomě ovlivněn hodnotami, které sdílí, byl v nich vychován nebo si je osvojil jiným způsobem. Na rozdíl od „obyčejných“ smrtelníků však někteří z nich vynikají dovedností hodnoty, které skutečně vyznávají, dobře skrývat a navenek předstírat, že jednají v zájmu takových hodnotových kritérií, které jsou s jejich vlastním přesvědčením v naprostém nebo přinejmenším částečném rozporu. Mnoho lidí si tuto skutečnost uvědomuje a proto je pro ně již jen samo pomyšlení na to, že by tzv. šli do politiky, krajně nepříjemné až nepřijatelné – neboť mají pocit, že by se museli přetvařovat.

I moje osobní zkušenost z politického rozhodování, které by mělo vycházet z pozitivních hodnot, je spíše skličující než povzbuzující. Kladné hodnoty, jako jsou např. solidarita, pomoc těm, kteří to nejvíce potřebují, odvaha říci i nepopulární, byť pravdivé věci, apod. nejsou v politice zpravidla oceňovány či odměňovány, často jsou takoví politici za ně „potrestáni“ jak voliči v příštích volbách, tak těmi, kteří mají rozhodující politickou moc.

Politici, kteří pozitivní hodnoty vyznávají a řídí se jimi, by však navzdory výše řečenému, měli v politice zůstat. Vytvářejí totiž protipól oportunistům a těm, kteří mění své „hodnoty“ podle toho, co je pro ně samotné výhodné, nikoli podle toho, co je prospěšné pro občany, kteří jim ve volbách dali mandát. Proto si myslím, že v programu politických stran by měly být jasně a jednoznačně deklarovány hodnoty, ze kterých strany vycházejí a v jejich mantinelech by pak politici měli rozhodovat v konkrétních věcech, při hlasování o návrzích zákonů i při jejich uplatňování v praktickém životě, takzvaně jít příkladem. Že tomu tak v současnosti bohužel není, vidíme na řadě situací, se kterými jsme zvláště v poslední době konfrontováni.