Alice Koubová

filozofka, pedagožka, vědkyně >> Vystudovala matematiku a filozofii a dnes působí v Akademii věd ČR a na DAMU. Ve své práci se věnuje současné filozofii, tématům relační etiky a tělesnosti, identity, resilience a uměleckému výzkumu. Je autorkou řady odborných i popularizačních textů a aktivně se podílí na kulturních i vzdělávacích projektech, které propojují humanitní vědy s uměleckou praxí. Vedle otázek na pomezí umění a filozofie se zaměřuje také na výzkumy přímo spojené s veřejným prostorem a společenským životem.

Alice Koubová vystoupí ve čtvrtek 6. listopadu od 10.30 h na prvním panelu konference s názvem Kultura jako zdroj vzájemnosti?

Téma panelu očima Alice Koubové:

Kultura je slovo pro praktický vztah lidského života k sobě samému. Způsob, jakým s naším individuálním a kolektivním životem nakládáme, definuje naši kulturu. Kultura je proto vždy vepsaná do našich těl, do našeho praktického jednání i myšlení. Aby se kultura objevila „jako kultura“ před našima očima, je však potřeba ještě jeden krok. Tím je vztah kultury k sobě samé. Ve chvíli, kdy jsme schopni zobrazovat si vlastní kulturu, kdy její vzorce, normy, principy, hodnoty a pasti popisujeme, posuzujeme, srovnáváme, vyprávíme, stává se kultura kulturou. Tedy: kultura kultury je teprve počátkem kultury. Do té doby je jen nakládáním. Reflektovat vlastní kulturu – třeba umělecky, nebo filosoficky – je základem pro možnost otevřít se něčemu jinému včetně vlastní proměny. Získáme tak mohutný prostor svobody: můžeme kulturně uchopit nové skutečnosti ve světě, adaptovat se a být zároveň tvořiví, opravovat se a pečovat o vzájemná pouta. Tímto transformačním procesem sílí jak naše kulturní sebeúcta, tak i demokratický charakter společnosti. Pokud společnost, nebo její část pouze se životem „nakládá“, tedy má kulturu, ale nemá kulturu kultury, chová se jako bezhraniční expandující systém, který neuznává nic než svůj životní styl. Pak dříve nebo později narazí na esenciální odpor, který vnímá jen jako ohrožení, křivdu, nesourodost, nelidství, nekulturnost a zlo hodné eliminace. Výsledkem je jedině válka. Nejprve kulturní. V této situaci se nacházíme dnes a ptáme se zase: jak se z této nesvobody osvobodit kulturně?