Přejít na hlavní navigaci Přejít na změnu jazyku Přejít na vyhledávání


Jan Hábl

pedagog, komeniolog >>

Vystudoval filozofii výchovy na University of Wales, v současnosti působí na Katedře pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Univerzity Hradec Králové. Přednáší v oborech na rozhraní pedagogiky, antropologie, etiky a historie vzdělávání. Jeho hlavním celoživotním tématem je Jan Amos Komenský a jeho odkaz. Je autorem řady knih, např. Na charakteru záleží: Problém učitelnosti dobraI když se nikdo nedívá, fundamentální otázky etického vychovatelství. Tématu pedagogiky se věnuje i ve vzdělávacích videích na YouTube. Spoluzaložil Centrum rozvoje charakteru se sídlem v Broumově. Je kazatelem Církve bratrské.

__

Mluvíme-li o hodnotách, máme na mysli vždy hodnoty s přívlastkem „morální“. Hodnota je to, čemu přikládáme význam, co považujeme za vzácné, důležité, hodnotné. To, u čeho si říkáme „měl bych“, někdy dokonce „měl bys“ (například ve výchově). Měl bych vzít manželku na večeři – hodnota vztah. Měl bych méně mlsat – hodnota zdraví. Měl bych se učit – hodnota vzdělání. Apod. Pokud nedělám to, co vím, že „bych měl“, jsme u morální dimenze hodnot.

Hodnoty mají potenciál společnost sjednocovat i rozdělovat. Někomu jsou hodnotou fakta, jinému dojmy. Někomu charita, jinému zisk. A aby to nebylo tak snadné, není neobvyklé, že „držíme“ hodnoty, které bývají ve vzájemném rozporu. Vyznávám Boha jako lásku, ale někteří lidé jsou mi bytostně odporní. Otázka zní, proč? Proč je má hierarchie hodnot uspořádána právě tak či onak? Co určuje či definuje mé hodnoty? Jakým dobrem odůvodňuji své hodnotové postoje?

A právě tak se vede veřejná debata o hodnotách – ptám se bližního svého, co je ti hodnotou a proč? Během tázání obvykle objevíme, co je nám společné a co ne. A dokonce se může stát, že objevíme hodnotu, která je hodnotnější, než jsme si doposud mysleli. Přehodnocování je lidské a často žádoucí.