Martin Baxa

ministr kultury 

Martin Baxa bude hostem panelu Kultura v politice v pátek 7. listopadu od 10 hodin.

Téma panelu očima Martina Baxy:

V roce 1909 ve vídeňském parlamentu probíhala debata o jazykovém zákonu. Zatímco za řečnickým pultíkem čekal poslanec Masaryk, čeští národní socialisté klapali deskami stolů, troubili na trubky, roztáčeli řehtačky, a radikálové dokonce dopravili z divadla stroj vyluzující zvuky prudkého deště. Masaryk se ke slovu nedostal a situace vyvrcholila rvačkou, do níž různé skupiny začaly zpívat císařskou hymnu, Kde domov můj, Píseň práce a Wacht am Rhein. Návštěva vídeňského parlamentu patřila mezi oblíbené lidové kratochvíle a tentokrát byli diváci na galerii opravdu nadšeni. 

Politická kultura patří mezi termíny, kterým všichni tak nějak rozumíme, všichni je používáme, ale uměli bychom je definovat? Jisté je, že sami sebe za nositele politické kultury považujeme, zatímco svým protivníkům s chutí nasazujeme psí hlavu. 

Já ji chápu jako tmel, neviditelné pojivo, které umožňuje, abychom spolu byli vůbec schopni mluvit. Abychom naslouchali. Byli schopni přiznat, že ten druhý může mít sem tam pravdu. Abychom debatu nechápali jen jako duel. Abychom divákům na galerii ukázali, že že demokracie může být orchestr. Jeho hudba nebývá dokonalá, třeba trochu vrže, sem tam někdo neumí noty, sem tam někdo neudrží rytmus, ale pořád je to hudba, ne dryáčnická kočičina statusů na sociálních sítích a předvádění před mikrofonem. 

Pracovat na tom musíme všichni.