Jan Kysela

ústavní právník >>

Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 2017 byl jmenován profesorem v oboru Ústavní právo a státověda. Je vedoucím katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Dále je stálým členem Legislativní rady vlády pro veřejné a správní právo a pracuje pro Stálou komisi Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Je předním českým odborníkem na státovědu a ústavní systémy.

––

Slavný italský politolog Giovanni Sartori se ve svém bohatém díle věnoval mj. významu konsensu ve společnosti. Rozlišil základní konsensus hodnotový, dále konsensus procedurální a nakonec konsensus taktický.

Největší důležitost přisuzoval konsensu procedurálnímu, v závěru života se však v souvislosti s proměnami evropských společností přinejmenším implicitně vrátil ke konsensu hodnotovému. Jeho role totiž tkví ve vymezení základní shody na tom, kdo jsme a k jakému účelu tu jsme. Takový konsensus nesmí být příliš široce pojímaný, protože by vytěsňoval přirozenou a žádoucí různorodost ve společnosti. Mohl by vytvářet dusivou atmosféru vynucovaného podřízení se všemožným konvencím, kterou můžeme nasávat v románech Jane Austenové i jejích viktoriánských následovníků.

Pakliže by však vymizel, rozpadne se společnost. Tu totiž nedefinují pouze pravidla řešení neshod, nýbrž také podstatná shoda: jakou váhu přiznat svobodě a jaké svobodě (negativní, pozitivní), jaký má být význam rovnosti a jaké rovnosti (před zákonem, politické, genderové, sociální...), co vše plyne z lidské důstojnosti.

Z těchto hodnotových základů vycházejí také právní řády. Čím více heterogenní jsou soudobé společnosti, tím pravděpodobnější je, že různým jednotlivcům a skupinám budou hodnotová východiska právních řádů států, v nichž žijí, nepohodlná. Jedním z důležitých úkolů práva je popasovat se s tím.