Mikuláš Kroupa

novinář, zakladatel a ředitel organizace Post Bellum

––

Působil jako novinář, zejména v rozhlase. Spolupracoval s Českým rozhlasem, s BBC World Service a příležitostně publikoval v Hospodářských novinách, Lidových novinách či na serveru Aktuálně.cz.

V roce 2001 založil občanské sdružení Post Bellum a inicioval vznik projektu Paměť národa, což je dnes nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě, která dokumentuje vzpomínky pamětníků významných událostí moderních československých a českých dějin. Jejich příběhy Mikuláš Kroupa vypráví také v rozhlasovém cyklu Příběhy 20. století. Post Bellum zaštituje i řadu dalších aktivit, např. projekt Příběhy našich sousedů. 

Vystudoval Vyšší odbornou školu publicistiky. Je spoluautorem několika knih, např. Kruté století. Příběhy 20. století nebo Neznámí hrdinové – o české statečnosti.

––

Solidarita a sounáležitost v česko-ukrajinském kontextu pohledem Mikuláše Kroupy:

Irpiň, Buča a Hostomel bývala poklidná moderní evropská ukrajinská městečka. Leží hned vedle sebe asi dvacet kilometrů od centra Kyjeva. Žilo v nich skoro sto tisíc obyvatel. Využívali stovky různých obchodů, hospůdek a kaváren, dětská hřiště, školy, pravoslavné chrámy, letiště atd. Z tohoto směru Rusové zaútočili na Kyjev. V neděli 27. února 2022 sem vtrhli ruští vojáci. Ukrajinské rodiny před nimi utíkaly, schovávaly se do sklepů, týdny živořily v úkrytech. Především ženy, děti a staří lidé popisují děsivé chvíle v temnotě, ve které trpěli hladem a žízní. Podávají svědectví o dlouhém a bolestivém umírání starých, slabých a nemocných. Ruští vojáci se dopouštěli nejhrůznějších zločinů. Vraždy se počítají na tisíce. Ruští vojáci mučili civilisty, ženy opakovaně znásilňovali, týrali a vraždili i malé děti. Rabovali, kradli televizory, počítače, pračky a ledničky, elektrické koloběžky apod. Po osvobození ukrajinskou armádou na konci března byl svět šokován fotografiemi mrtvol civilistů ležících na silnicích, s rukama spoutanýma za zády.

Naší občanskou povinností je stát na straně Ukrajinců. Zavazuje nás k tomu mimo jiné i vlastní historická zkušenost. Generace našich rodičů má v živé paměti 21. srpen 1968, kdy jsme potřebovali pomoc poté, co nás přepadl Sovětský svaz. Češi mezi sebou vybrali přes čtyři miliardy korun. Paměť národa poslala na Ukrajinu pomoc v hodnotě takřka půl miliardy korun.